Otakar Walter

30.10.1890 - 08.05.1963


Sochař. Působil v Plzni.

Narodil se 30. října 1890 v Praze na Vinohradech (Čadík v Sochařství 2008 chybně uvádí rok 1891). Jméno někdy v literatuře uváděno jako Otokar. Otec Otakar Walter st. byl také sochařem (vyučil se u sochaře a řezbáře Vorlíčka, přítele Josefa Mánesa a Karla Purkyně), matka Antonie roz. Kunešová byla dcerou zlatníka a její bratří byli opět sochaři. 1891 se rodina odstěhovala do Plzně, kde otec získal zakázky (spolupracoval např. se stavitelem Rudolfem Štechem a Mikolášem Alšem, který v Plzni realizoval na Štechových stavbách četná sgrafita, jejichž plastické doplňky prováděl dle Alšových návrhů právě Walter). Po studiích na plzeňské reálce a dvouleté praxi v otcově ateliéru byl 1907 přijat na Umělecko-průmyslovou školu, nejdříve do všeobecné školy, kterou vedl Josef Drahoňovský, poté do speciálky prof. Stanislava Suchardy. Školu absolvoval 1913. Po škole se vrátil do Plzně, kde začal pracovat v otcově ateliéru. Hned v roce 1913 získal zakázku na reliéfy na Obchodní akademii na Petákově náměstí (dnes nám. TGM; další reliéfy v obdobném duchu vytvořil na dostavbě budovy v roce 1931). Válka jej pak natrvalo připoutala k Plzni, kde zůstal až do konce svého života. Po válce se stal členem nově založeného Spolku výtvarníků plzeňských (1926), který se stal hybatelem zdejšího výtvarného hnutí, po roce 1945 i Svazu západočeských výtvarných umělců a 1948 Svazu českých výtvarných umělců, v šedesátých letech konzervativní „tvůrčí skupiny Moderního realismu". V Plzni začal učit (1924 - 1943 na odborné pokračovací škole, po válce na keramické škole při stavební průmyslovce. Čadík (Sochařství 2008) uvádí i vlastní školu v jeho ateliéru (dle formulace asi po 2. sv. válce, ovšem pravděpodobnější by byla její existence před ní; možná, že právě tam studovala Marie Uchytilová-Kučová, která v životopise uvádí studium u Waltera před nástupem na pražskou AVU v r. 1945). 1935 se přestěhoval do nového ateliéru v Čechově ulici u Borského parku s vyhlídkou na Šumavu. Začátkem 2. sv. války se oženil, žena pocházela z Benátek na Jizerou, rodiště otce, kde měla malé hospodářství a kam za ní Walter dojížděl. Jediné dítě jim zemřelo hned po porodu. Jako člověk byl Walter až pověstně skromný a plachý. Zemřel v Plzni 8. května 1963. 
Před 1. světovou válkou pracoval zejména na zakázkách na ornamentální výzdobě architektury (Obchodní akademie v Plzni, Měšťanská škola ve Starém Plzenci, později Masarykova škola na Jiráskově nám. v Plzni a další). Po válce se zabýval zejména pomníky padlým, podobiznami (busta Karla Klostermanna pro plzeňskou radnici, 1918, Podobizna básnířky S. Žikešové-Boháčové, 1921, Podobizna paní Kieswetterové, 1928, na 30 dětských podobizen), plaketami pro náhrobky a pamětními deskami. Po roce 1948 byla jeho realistická tvorba v námětech někdy poplatná době (reliéf Navrácení zdraví pro rokycanskou nemocnici). Zatímco časné reliéfy pro Obchodní akademii ještě ukazují směřování k monumentální zjednodušené kompozici, později převládne spojení popisného realismu se zaměřením k drobnopisnému detailu (s oblibou do svých kompozic věrně modeluje reálné předměty) a impresionisticky malebné modelace jako ohlas školení u Suchardy, zejména v pojetí šatu. Kompozice bývají doslova zahlceny motivy, které zaplňují celé obrazové pole reliéfu. V některých figurativních scénách - a to i u dekorativních sochách pro fasády či interiéry veřejných budov - nabývá jeho realismus charakter dobového žánru (dvě skupiny Škodováků - Slévači, Kováři, které nakonec zůstaly pouze v komorním měřítku; Stáří a mládí, 1928; Děvčátko, 1932). Havlic 1990 uvádí autorský soupis práce, který prý čítá na 400 položek.



Autor hesla:

Marcel Fišer

↑ nahoru