Antonín Popp

Sochařská výzdoba průčelí bývalé Chlapecké školy v Domažlicích

Spolupráce, další autoři

• Josef Drexler (původní architektonický projekt)
• Václav Kaura (přepracování projektu a realizace)

Časové údaje

1891

Materiál

pískovec

Umístění

Domažlice, dnes Základní škola, Komenského 11.

Souřadnice

49°26'30.156"N, 12°55'40.908"E  mapa

Památková ochrana: ne

Popis

Čtyři poprsí Jana Amose Komenského, Josefa Dobrovského (to dnes chybí), Josefa Jungmanna a Josefa Wenziga v bíle natřeném pískovci, dvojice alegorií - Vzdělání (s atributy knih, desky na psaní a glóbu) a Práce (kladivo s kovadlinou) - v životní velikosti nad sloupy hlavního vchodu.

Historie

Po vítězství v městských volbách v roce 1888 a více než rok trvajících obstrukcích předchozího vedení města se ujala vedení nová rada v čele s purkmistrem Petrem Hanou. Ten své mnohaleté působení v čele města zahájil s nebývalou razancí, která se projevila především ve dvou souběžně realizovaných stavbách, jejichž reprezentativnímu charakteru odpovídá i jejich dekorativní výzdoba. Vedle nové Chlapecké školy, o níž se předtím asi pět let vedly dlouhé diskuse, to byla novostavba radnice namísto té, která byla vybudována po požáru její gotické předchůdkyně v roce 1822. Financovala ji Spořitelna královského města Domažlic, která v ní pak měla dostat k dispozici celé první patro. Obě stavby provázely značné komplikace, které měly do jisté míry podobný ráz. Důležitý moment v příběhu obou staveb nastal v roce 1890. Tehdy Domažlice navštívil zdejší rodák, tehdy již zavedený vídeňský architekt Josef Drexler (1850-1922), který vystudoval tamní akademii u Theophila von Hansena. Drexler se setkal s purkmistrem Hanou a nabídl mu, že zpracuje plány na stavbu radnice bez nároku na odměnu. Dále oznámil, že se bude také ucházet o zpracování projektu školy, kde prý honorář poskytne na dobročinné účely. Nicméně na obě akce byla vypsána soutěž. Z pěti návrhů Chlapecké školy však porota ani jeden nepoctila hlavní cenou. K dopracování nakonec vybrala projekt Drexlerův, přestože prý zadání nejlépe vyhovoval konkurenční návrh stavebního inženýra Františka Peka, zdejšího stavitele a člena městské rady. Ten proti Drexlerovi spustil kampaň, do níž se zapojil i domácí tisk. V podtextu v ní zaznívala i xenofobní argumentace v duchu „proč by měl u nás stavět Vídeňák, když máme náš projekt a lepší“. Pek svůj projekt veřejně vystavil ve své kanceláři a v tisku i městské radě vznesl výhrady jak k Drexlerovu projektu, tak i k výši jeho honoráře za vedení stavby. Když se pak některé Pekovy námitky ukázaly jako oprávněné (projekt údajně nesplňoval předepsanou sílu zdí) a především úspěšně napadl Drexlerovu autorizaci pro řízení staveb, byl Drexler nucen v září 1890 rezignovat. Jako nový stavební dozor byl určen městský stavitel Alois Procházka a k opravě chyb v projektu vyzván pražský stavitel Václava Kaura, který pak nakonec převzal i vedení stavby. Nicméně v případě Chlapecké školy se jeho vstup do projektu omezil na zásahy stavebně technického rázu. K sochařské výzdobě obou staveb přizval Kaura pražského sochaře Antonína Poppa.

Literatura

Fišer 2015, s. 87

Lokace vyhledávaného díla:

Seznam objektů na mapě:

---

Autor hesla:

Marcel Fišer