Zdeněk Šimek

Sluneční hodiny

Hodiny v podobě sochařské kompozice

Sluneční hodiny

Foto Karel Kocourek, stav 2009

Další foto

Spolupráce, další autoři

  • Dagmar Vinklerová Šimková (dokončení realizace po autorově smrti)
  • Pavel Příhoda (odborník na historii a konstrukci slunečních hodin)

Časové údaje

Datace v literatuře kolísá. První návrhy 1968 (Šimek 2006, s. 96) nebo 1969. Vlastní realizace proběhla v roce 1971 (podle údajů na webu je město převzalo do vlastnictví 6.12.1971) nebo na jaře 1972 (Šimek 2006, s. 97) po smrti autora. 2001 komplexní renovace.

Materiál

zbuzanský mramor (bloky číselníku), vračanský vápenec (ukazatel)

Rozměry

700 x 400 x 320 cm

Umístění

Prachatice, prostranství na Malém náměstí pod Dolní branou.

Souřadnice

49°0'49.1904"N, 14°0'1.008"E  mapa

Majitel

Město Prachatice

Památková ochrana: ne


Popis

Ojedinělý námět horizontálních slunečních hodin v podobě architektonické plastiky, tvořené číselníkem z 12 bloků šedého zbuzanského vápence (mramoru) a ukazovatelem z vračanského vápence (šedobílý či béžový kámen původem z Bulharska). (V literatuře (Šimek 2006) se uvádí 14 dílů, ale nejspíš měl autor na mysli, že ukazovatel je složen ze dvou kusů kamene). Číselník se skládá ze dvou částí: ta první je kompaktní, tvořená pěti kvádry přisazenými těsně k sobě, zatímco druhá se skládá ze sedmi kvádrů odsazených v pravidelných intervalech, které nicméně představují segmenty jednoho tělesa. Bloky mají podobu úzkých kvádrů, jejichž horní plocha je šikmo seříznutá tak, že dohromady tvoří vnitřní plášť válce; v těchto ploškách jsou vyryty a vyzlaceny linie, čísla hodin a na prvním z nich zcela vlevo symboly zvířetníku. Všechny bloky včetně ukazovatele jsou umístěny paralelně a na půdorysu ustupují po dvou obloukovitých liniích; výškové jsou orientovány směrem od nejvyššího při obou krajích a nejnižšího uprostřed.

Kovová tabulka zasazená do dlažby až dodatečně při opravě hodin v roce 2001 nese nápis: "SLUNEČNÍ HODINY / Jedny z největších slunečních hodin / v České republice. Realizovány / byly počátkem 70. let 20. století / podle návrhu sochaře / Zdeňka Šimka (1927 - 1970). / Hodiny jsou unikátní svou velikostí / a horizontálním umístěním. Vznikla / tak originální architektonická / plastika, využívající kamenných / bloků ze zbuzanského vápence."

Historie

Zdeněk Šimek se v druhé půli šedesátých let prosadil svým osobitým pojetím geometrické plastiky jasných a zároveň složitě zakřivených tvarů, do nichž se promítalo jeho celoživotní zaujetí přírodou, počínaje botanikou a etymologií až po astronomii. (Té se věnoval jako poučený amatér, oblohu pozoroval dalekohledem se šedesátinásobným zvětšením, který si sám sestavil. Šimek 2006, s. 89). Odtud bylo jen blízko k záměru na vytvoření monumentálních slunečních hodin, které spadají do období, kdy už byl vážně nemocen a staly se tak je poslední monumentální prací. Jeho základním inspiračním zdrojem byly slavné sluneční hodiny Samrat Jantra v Indii, které sloužily zároveň jako observatoř a svou tvarovou čistotou působí jako socha-architektura.

Hodiny vznikly v souvislosti s přestavbou této části Prachatic, kdy starou zástavbu pod Dolní branou nahradily v 60. a 70. letech novostavby. Podrobné okolnosti zakázky však dosud nejsou známy. Autor se problémem začal zabývat opravdu od základů. Seznámil se s kolekcí přenosných slunečních hodin v expozici Národního technického muzea a navázal spolupráci s odborníkem na časoměrnou astronomii Pavlem Příhodou, s nímž konzultoval technické řešení. V průběhu času vzniklo až 14 řešení, některé z nich ve formě modelů (viz literatura). "Jakoby přísná pravidla inspirovala sochaře k novým nápadům, novým tvarům." (Pavel Příhoda, in Šimek 2006, příloha). Nakonec se rozhodli pro tzv. válcové hodiny s číselníkem "ve tvaru válcové plochy s površkami rovnoběžnými s hranami ukazatele. Takové hodiny majídobře přehledný čísleník s pravidelným hodinovým dělením, odpovídajícím 15° denní dráhy Slunce. Jediným důležitým požadavkem je, aby ukazatel směřoval naprosto rovnoběžně se zemskou osou na sever se sklonem rovným zeměpisné šířce stanoviště, tedy pro Prachatice s výškou 49% nad horizontem. Vzhledem k tomu, že Prachatice leží jen několik vteřin od poledníku 14° východně od Greenwiche, je korekce na přesný středoevropský čas minimální. (...) konstrukce slunečních hodin obsahuje mnoho prvků deskriptivní geometrie, matematiky a zákonitostí sférické astronomie, které Zdeněk Šimek ve stavbě hodin pro Prachatice nejen nutně ctil, ale které při této práci velmi osobitým způsobem rozehrál do souhry čistých, vyvážených a harmonizujících vztahů." (Lukáš Šimek, In: Šimek 2006, s. 97) Definitivní řešení - přesné rozkreslení, okótování, výpočty a vynesení linií - provedl Pavel Příhoda, který též vynesl v Prachaticích přesný poledník. Realizace na místě proběhla až po smrti autora. Město údajně hodiny převzalo do svého vlastnictví 6.12.1971, ovšem podle jiného údaje proběhla realizace až na jaře 1972.

Literatura

Databáze slunečních hodin: http://astro.mff.cuni.cz/mira/sh/sh.php?rec=20151

Portál města Prachatice: http://www.prachatice.cz/n_pamatky_detail.html?PID=17&LANG=1 (ve fotogalerii mj. model nerealizované podoby a původní situace s historickou zástavbou)

Příhoda, Pavel: Sluneční hodiny. Praha: Horizont 1983.

Příhoda, Pavel: Moje setkání se sochařem. In: Vzpomínky přátel na sochaře Zdeňka Šimka. Xerokopie. Příloha ke katalogu Šimek 2006.

Šimek, Lukáš: Sluneční hodiny v Prachaticích. in: Šimek 2006, s. 97



Lokace vyhledávaného díla:


Seznam objektů na mapě:




    Autor hesla:

    Marcel Fišer

    ↑ nahoru