Vojtěch Šíp

Rodinná hrobka továrníka Josefa Kauba s dvěma alegorickými postavami v Domažlicích

Soubor

Městský hřbitov Domažlice

Časové údaje

Mezi 1915–1918 (Kaub zemřel 1914).

Materiál

sochy mramor, architektura žula

Rozměry

Průměr medailonu 57 cm, pravá socha : v. cca 130 cm, levá cca 120 cm.

Umístění

Domažlice, městský hřbitov, ve střední části při horní zdi vlevo řední cestě v přední části hřbitova

Souřadnice

49°26'33.0072"N, 12°56'37.0788"E  mapa

Památková ochrana: ne

Popis

Architektura pomníku ve světle šedé šumavské žule tvoří základ, k němuž je přidána sochařská a ornamentální složka v bílém mramoru (dvě sedící postavy, medailon s portrétním reliéfem, dekorativní věnec). Kompozice pomníku je založena na třech soustředných kruzích. Před monumentální žulovou desku ve tvaru ozubeného kola (odkaz na podnikatelskou činnost zesnulého) předstupuje další deska orámovaná oním věncem, do níž je vložen kruhový medailon s portrétem jako geometrické i obsahové centrum celé kompozice. Nahrubo přitesané kameny po stranách vytvářejí pozadí dvěma sedícím alegorickým figurám, vedle toho však mají ještě jinou funkci. Ony kruhové motivy jsou ve skutečnosti jen zhruba půlkruhové segmenty, neboť ve spodní části by jejich pokračování nemělo smysl (naopak by působilo rušivě, neboť tato plocha je vyhrazena nápisům). Sochař však musel kruhy nějak „slepě" zakončit, aniž by to působilo násilně, což vyřešil tím, že problematická místa prostě zakryl kameny. Vlevo sedící starý kovář s hlavou sehnutou k zemi představuje symbol života naplněného prací a přerušeného smrtí, tedy opět odkaz na Kaubovu podnikatelskou činnost. Vpravo se nachází ženská postava s knihou, přemítající nad životem zesnulého - tradiční typ sepulkrální plastiky, objevující se už na klasicistních náhrobcích. Na zadní desce nápis v nízkém reliéfu, dnes téměř nečitelný: "RODINNÁ HROBKA / JOSEFA KAUBA / TOVÁRNÍKA / V / DOMAŽLICÍCH / 26. VI. (?11.) 1865 + 14. 10. 1914." Dále jména dalších zemřelých.

Historie

V říjnu 1914 přinesl Posel od Čerchova zprávu, že „obětí nešťastné války" se stal i nejvýznamnější domažlický průmyslník Josef Kaub. Jeho První pošumavská strojírna a slévárna vyráběla především hospodářské stroje. Kaubova rodinná hrobka je vedle sousední Hanovy vůbec nejvýpravnější na domažlickém hřbitově. Kaub byl typickým gründerem, který svou firmu vybudoval od nuly, a představuje tak první movitou generaci své rodiny. Proto nepřekvapí, že důvodem pro zřízení reprezentativní rodinné hrobky byla právě až jeho smrt. Tomu odpovídá i skutečnost, že její výzdoba odkazuje výhradně k jeho osobě. Jak naznačují jména dalších pohřbených, dnes téměř nečitelná, byly do ní přeneseny i ostatky jeho předků a příbuzných z nějaké starší rodinné hrobky. Hrobka byla s určitostí objednána jeho pozůstalými, nevíme však, zda ještě v průběhu války nebo až po jejím skončení, kdy se poměry uklidnily. Pravděpodobnější je časnější datace - plzeňský sochař Vojtěch Šíp (1885-1931) totiž podle některých indicií nebyl odveden na frontu a pokračoval ve vedení rodinné kamenosochařské dílny. Šíp byl už od doby před první světovou válkou až do konce dvacátých let nejvýznamnějším regionálním sochařem. Vystudoval odbornou kamenosochařskou školu v Hořicích a poté v letech 1903-1907 pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Josefa Václava Myslbeka. V Hořicích i na akademii byla oceňována jeho technická zručnost, kterou si osvojil v rodinném podniku, kde nejspíš pracovali i jeho otec a strýc. Hned po absolutoriu se vrátil do Plzně a jeho práce najdeme nejen v Plzni, ale v celých jihozápadních Čechách, např. v Klatovech, Strakonicích, Přešticích nebo dokonce i v Chebu. Před válkou realizoval řadu zakázek dekorativního charakteru pro architekturu, tou nejvýznamnější je výzdoba novorománského kostela redemptoristů v Plzni. Až po válce byl proveden starší návrh Pomníku Josefa Kajetána Tyla, původně určený do centra Plzně, později odsunutý do lochotínského parku. Do té doby spadají i jeho další velké realizace, např. pomník vůdce rumburské vzpoury Stanko Vodičky v Plzni-Lobzích. Životem a tvorbou Vojtěcha Šípa a provozem jeho významné kamenosochařské dílny se po jeho smrti nikdo monograficky nezabýval, takže jsme odkázáni na několik textů z doby jeho života nebo vztahujících se k jeho úmrtí. Jeho dílo lze proto rekonstruovat jen velmi přibližně. Podle údajů z matriky byl jeho otcem František Šíp, povoláním kameník, a kmotrem jeho strýc Vojtěch Šíp, opět kameník. Je to onen Vojtěch Šíp, jehož jméno s životními daty 1855-1916 najdeme na náhrobku na plzeňském Ústředním hřbitově, který opět vytvořil jeho synovec. Právě ten nás bude dále zajímat v souvislosti s náhrobkem domažlickým. Oba náhrobky spojují hned dva téměř totožné motivy: ozubené kolo a zrcadlově obrácená postava starého sedřeného dělníka se skloněnou hlavou. Jindřich Čadík věnuje plzeňskému náhrobku obzvláštní pozornost (ten domažlický nejspíš neznal), neboť „... myšlenkou i provedením [je] z nejlepšího, co dosud od umělce máme." Podle něj pomník pochází „z dob předpřevratových." Figuru, kterou nazývá Zlomená síla, popisuje takto: „Starý kovář po nejvyšším vypětí životní síly sedí tu v agónii konce. (...) Ozubené kolo symbolizuje tu práci a běh života." Je zajímavé, že Čadík hovoří výslovně o kováři, byť se jedná o hrob kameníka. Tento drobný detail spolu s motivem ozubeného kola, u kterého Čadíkova interpretace jako symbolu života působí hodně násilně a jež k dílenské profesi kameníka nemá ten nejmenší vztah, naopak je obecným atributem strojírenské průmyslové výroby, nás přivádí k domněnce, zda tu v průběhu objednávky nedošlo k její změně. Možná, že první verze pomníku, zřetelně drobnější, byla určena nad původní rodinný hrob Kaubů, který zmiňujeme výše. A teprve když si pozůstalí uvědomili, že neodpovídá společenskému významu zemřelého, a kdy také opatřili nové místo u hřbitovní zdi, samo o sobě mnohem reprezentativnější, byla vybudována hrobka nová, zachovávající alegorický program výzdoby první verze. Tu pak mohl Šíp druhotně použít na hrob svých příbuzných - strýce a bratrance, kteří zemřeli v roce 1916, tedy o dva roky později než Kaub.

Literatura

Fišer 2015, s. 71 - 73

Lokace vyhledávaného díla:

Seznam objektů na mapě:

---

Autor hesla:

Marcel Fišer