- Úvodní stránka
- Realizace
- Hladina 3,54 m
Petr Janda
Hladina 3,54 m
Památník povodni z roku 1997 v Otrokovicích
Časové údaje
1998
Materiál
ocelové štětovnice, plexisklo
Rozměry
300 x 490 x 430 cm, zavěšená deska: 110 x 240 cm
Umístění
park před Společenským domem na Baťově
Souřadnice
49°12'55.2168"N, 17°30'55.5372"E mapa
Památková ochrana: ne
Popis
Památník
povodni - Hladina 3,54 m[1] vytváří pohledovou dominantu
v otrokovickém parku před Společenským
domem na Baťově. Nachází se v zatravněném prostředí. Samotný objekt tvoří
čtveřice vertikálně vztyčených ocelových štětovnicových sloupů,[2] z nichž jsou vyvedena
ocelová lanka nesoucí plexisklovou desku s reliéfním pryskyřicovým „protlakem"
schouleného těla mrtvé kočky. Výškové kotvení desky zároveň kopíruje skutečný
stav vodní hladiny řeky Moravy v parku při katastrofické povodni
v roce 1997. Obvod zavěšené desky kolem dokola obíhá několikati
centimetrový „zdvižený" okraj, jenž napomáhá záměrné kumulaci (autorem
plánované) povětrnostních (a jiných) nečistot na horizontálně zavěšené
plexisklové desce.
Barevná i haptická syrovost načervenalé a samovolně
korodující štětovnicové oceli se tak setkává s přirozenými přírodními
procesy „modelovanou" vizualitou plexisklové desky, jejíž barevnost ovlivňuje
aktuální počasí i produkce okolního porostu a travin v závislosti na daném
ročním období. Deska „ladným" prostorovým průběhem zdánlivě levituje
v beztížném stavu a do určité míry svým mírným „chvěním" reflektuje i sílu
větrného vanu. Památník tak získává časový rozměr v podobě probíhajícího procesu
zachycování nečistot na desce; skutečná podoba památníku tak není prakticky
nikdy definitivní a záleží pouze na vlastnících či správcích objektu, jak
dlouho budou respektovat samovolnou kumulaci tlejícího listí a jiných
přírodních nánosů. Přirozený a současně jako jeden z výrazových momentů
zamýšlený proces stárnutí objektu ale lze překvapivě snadno obnovit do výchozího
stavu. Štětovnicové sloupy i ocel poměrně dobře odolávají vlivu klimatických
podmínek, stačí tedy pouze vyčistit plexisklovou desku a svým způsobem „land-artový"
proces může začít znovu.[3] Zásadní moment autorova konceptuálního
myšlení zde spočívá v otevřeném přiznání existenční závislosti objektu na probíhajícím
okamžiku. Nejen, že podobu Památníku
povodni ovlivňuje počasí, ale i objekt sám je účasten na průběhu těchto
člověkem neovlivnitelných přírodních pochodů. Prostřednictvím jeho hmotné
stránky tak získáváme jakési měřítko rozsahu či podoby vztahu přírodních dějů k věcem
vytvořeným člověkem.
Na první pohled esteticky minimalizovaný Památník povodni - Hladina 3,54 m, skládající se ze čtveřice rovných sloupů a desky z plexiskla, na pozorovatele přesto působí velmi emociálním způsobem. Zavěšená deska ve výšce mnohonásobně přesahující vzrůst průměrného člověka, tak podobně jako barevné „mapy" vznikající na fasádách domů postižených povodní, nemilosrdně zpřítomňuje tragičnost situačního okamžiku nekontrolovaného stoupání vodní hladiny. Téma vody provází i autorův výběr suroviny, z níž nechal vytvořit čtveřici pylonů nesoucích plexisklovou desku. Tento materiál vyvinutý speciálně pro použití při stavbách ve vodě tak zosobňuje myšlenkové ztotožnění autora s mnohdy příliš živelným, ale pro člověka zároveň životně důležitým významem vody a jejího věčného koloběhu. Ideu památníku provází autorova snaha o nepatetickou vstřícnost k divákovi i venkovnímu prostředí, kdy objekt konfrontuje s parkovým prostředím. Petr Janda ve svém figurativním přístupu nezohledňuje jakousi absolutní hodnotu uměleckého díla, která přetrvá navěky, ale naopak přistupuje k formám architektonicko-sochařského řešení s citlivým náhledem zohledňujícím samostatnou existenci objektu v tomto prostředí. Tendenci upozornit na neustále se opakující, ale časově ohraničené probíhání přírodního procesu, přiznává nejen nedefinitivnost vlastního uměleckého záměru, ale stejně tak na hmotnou konečnost existence objektu. Petr Janda sympatickým způsobem popírá hluboko zakořeněné představy o univerzální platnosti uměleckého díla a zejména o jeho výrazové působnosti nezávislé na prostředí. Právě tím, že Jandův památník s vizuálním charakterem prostředí příliš nekonvenuje či se vůči němu staví do opozice, parkovou malebnost narušuje silovou industriální hrubostí, dospívá k osobitému řešení solitérní dominanty, jenž se svému prostředí nepodbízí svými formami, ale je jeho rostlou součástí. S nadsázkou by se dalo říci, že jediný výtvarný moment na památníku představuje reliéfní obtisk těla mrtvé kočky v plexisklové desce. Po instalaci tak objekt ožívá vlastním, na vůli autora nezávislým životem, kdy do formální roviny záhy vstupují přírodní zákonitosti daného místopisného klimatu, jejichž vklad je zde oproti obvyklé snaze (jiných autorů pomníkových realizací) zachovat pokud možno co nejdéle „status quo," přímo žádoucí. Kdo by chtěl v památníku hledat nějaké ryze symbolické významy, pak tuto emblematickou úlohu jistě splňuje zvolený motiv mrtvé kočky, která by dle jistého přísloví měla mít devět životů; pokud už i ona podlehla, pak to jistě svědčí o závažnosti a hrůznosti událostí povodňových dnů roku 1997.
[1] Objekt, ocelové štětovnice, plexisklo, rám - nerez ocel, nerezová lanka, nerezové lanové napínáky, 300 x 490 x 430 cm, zavěšená deska: 110 x 240 cm, nesignováno, park před Společenským domem na Baťově, Otrokovice. [2] Ocelové štětovnice se používají k pažení stavebních jam při stavbách ve vodě, tento materiál je tak speciálně povrchově upraven pro kontakt s vodou. Viz Petr Janda v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 22. 3. 2013. [3] Petr Janda uvedl, že v současné době byl proces kumulace přírodních nánosů na desce „restartován." Viz Ibidem.
Historie
Mezi nejpostiženější obce katastrofální povodní v roce 1997 patřila jihomoravská městečka Otrokovice a Troubky, jejichž obyvatelé se s následky záplavy vyrovnávají prakticky dodnes. Přesto, záhy po odstranění nejzávažnějších škod vznikla v Otrokovicích prostorová realizace reflektující události tragických letních dnů roku 1997. Představitelé města Otrokovice neiniciovali veřejnou soutěž, ale s nápadem přišel sám autor, původem ze Zlína.[1] Petr Janda, tehdy prvním rokem studující na Akademii výtvarných umění v Praze si téma památníku povodni[2] zvolil jako téma pro svou ročníkovou práci. Finanční prostředky na realizaci díla získal formou sponzorských darů, zhruba třetinovou částku z celkového objemu poskytlo také město Otrokovice. Celá akce měla „příjemně" spontánní průběh. Petr Janda dílo do prostoru otrokovického parku instaloval za pomoci svých přátel. Po odhalení objektu Hladina autor uvažoval, o tom, že památník formou darovací smlouvy „přejde" do majetku města. Mezi členy tehdejšího vedení otrokovické radnice nebylo příliš mnoho příznivců „industriálně syrového" charakteru památníku; zastávali tak podobná negativní stanoviska jako část laické veřejnosti. Jak uvedl Petr Janda, minulý starosta dokonce prý zvažoval i odstranění díla. Neutěšený existenční stav památníku byl smluvně narovnán až před několika lety, kdy město na základě uzavřené dohody postupně autorovi splácí finanční částku, po jejímž uhrazení památník přejde do majetku Otrokovic.[3]
[1] Příbuzní Petra Jandy žijí v Otrokovicích. Viz Petr Janda v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 22. 3. 2013 [2] „Zároveň mě zajímalo téma povodní, které se tak náhle zhmotnilo v dost nečekané podobě právě v Otrokovicích. Vždycky jsem si jako děcko představoval realitu povodně skrze rysky na fasádách s vyznačením výšky hladiny." Viz ibidem. [3]„Současný starosta (Mgr. Jaroslav Budek) prohlásil, že je to jediné místo v Otrokovicích, kam může vzít návštěvu." Ibidem.
Literatura
Lokace vyhledávaného díla:
Seznam objektů na mapě:
Autor hesla:
Sabina Soušková
