Vincenc Makovský

Foto: Hlušička 1979

sochař, pedagog

Vincenc Makovský byl český sochař narozený v evangelické rodině roku 1900 v Novém Městě na Moravě. Během válečných let sloužil vojenskou službu v 81. pěším pluku v Jihlavě, ale nedlouho po nástupu zběhl a do konce války se skrýval. V letech 1919 - 1926 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze nejprve v malířském ateliéru (Jakub Obrovský, Karl Krattner), který musel po potyčce s profesorem opustit. Díky této události přešel ke studiu sochařství (Jan Štursa, Bohumil Kafka). Během školních let se nejvíce přátelil se sochaři Josefem Wagnerem a Josefem Škodou. V letech 1925 a 1926 se účastnil zájezdů do Itálie, kde byl uchvácen renesanční plastikou Michelangela a Donatella. V letech 1927 - 1930 pobýval společně se sochařkou Hanou Wichterlovou v Paříži. V hlavním městě uměleckého dění  se školil u sochaře Antoina Bourdella. Tou dobou už se  hlásil ke slovu surrealismus, ke kterému si Makovský pomalu razil cestu a pod jehož vlivem vznikly Makovského stěžejní plastiky (Hlava-přilba, Dívčí sen, Návrh plastiky pro bazén aj.). V polovině třicátých let se názorově se surrealismem rozchází a do jeho tvorby vstoupil realismus. V průběhu roku 1935 podnikl cestu do Paříže, Londýna a tehdejšího Sovětského svazu, kde byl překvapen nízkou úrovní monumentálního sochařství. Mezi lety 1939 - 1945 stanul na pozici vedoucího dílen plastické práce na Škole umění ve Zlíně. Od roku 1945 vyučoval jako docent na Vysoké škole technické v Brně. Roku 1952 byl jmenován profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V poválečných letech se věnoval převážně monumentální pomníkové tvorbě, za což byl roku 1960 oceněn Řádem republiky.

• Realizace
• Samostatné výstavy
• Skupinové výstavy
• Ocenění, stipendia, granty
• Zastoupení ve sbírkách
• Literatura