- Úvodní stránka
- Autoři
- Stanislav Hanzík
Stanislav Hanzík
24.07.1931
Sochař Stanislav Hanzík
získal středoškolské vzdělání získal na reálném Gymnáziu v Rakovníku. V roce 1951 - 1956 studoval na Akademii
výtvarných umění v Praze v ateliéru Jana Laudy (1898
- 1959). V roce 1962 absolvoval půlroční
stipendijní pobyt na École de Beaux Arts v Paříži.[1] Od roku
1967 působil jako odborný asistent v ateliéru Karla Lidického (1900
- 1976) na Akademii výtvarných umění v Praze,
kde byl roku 1970 habilitován docentem. V roce 1976 získal 1. cenu
v soutěži na řešení interiéru rotundy na Řípu a 1. cenu v soutěži na Památník staveb mládeže v Litvínově. Skupinově vystavuje od roku 1958, samostatně od roku 1964.[2]
Základní téma sochařské
tvorby Stanislava Hanzíka představuje vyrovnání se s obecným archetypem
monumentality lidského těla. Na pozadí vlastního modelačního prožitku
individuálního anatomického momentu formuluje expresivní sochařské objekty.
Vytváří celofigurální kompozice, portrétní studie (např: Josef Sudek, 1972[3]),
v nichž zohledňuje i imanentní zákonitosti torzální reality. Vlastní výtvarný výraz hledá
v naplnění klasických skulptivních a plastických sochařských zásad a
postupů. Tvůrčí uspokojení tak nachází v ovládnutí sochařského materiálu,
jemuž záměrně ponechává určitou formální samostatnost chtěným přiznáním
neplánovaného optického účinku. Pohybem na pomezí zobrazivé předmětnosti a
imaginární odhodlanosti k psychicky sumarizovanému výrazu (např: Chlapec, 1992[4]),
umocňuje fyzickou i mentální gradaci silového vývoje děl (např: Velký
rapsód, 1966[5]).
Okamžitý účinek výtvarného řešení nachází v tvarově
expresivním průběhu kompoziční výstavby, v kombinaci s bravurně
živelným rukopisem. Citovou empatií k světelně-impresivnímu hnětení povrchu
potvrzuje jistotu uchopení definitivnosti „sochařských" tvarů. Bezděčnou
kompaktnost precizní kompozice autor obvykle rozruší dynamickými
zneklidňujícími povrchovými rýhami (např: Miroslav Zeman, 1972[6]).
Organicky-archetypální stylizací přiznává vědomí časové omezenosti existence
jeho vlastních soch jako nedílné součásti univerza (např: Proklátý lev, 1966[7]).
Bipolárnost forma - obsah spolupůsobící v Hanzíkově sochařském projevu vystihl
Petr Wittlich: „[...] většina jeho prací
přitom vyznívá v sondování styčných bodů mezi oproštěností moderních
tvárných postupů a echem starých témat, čerpaných hlavně z rezervoáru
antické mytologie."[8] Stanislav Hanzík jednotným modelačním charakterem přistupuje k sochařským
kompozicím komornějších rozměrů, například „malé" bronzy a cíny.[9] S identickou energií uchopuje velikostně mnohem monumentálnější
realizace do veřejných prostorů. Během své tvůrčí činnosti tak vytvořil poměrně
velký počet skulptur instalovaných v městském venkovním prostředí (např: Lví kašny, 1972, Praha, [10] Proklátý lev, 1966 - 1969, Most,[11] Památník mostecké stávky pro krematorium
v Mostě, 1966,[12] Reliéf památníku ostravské operace, 1980[13]).
[1] Jan Škvára, Stanislav Hanzík. Podobizny (kat. výst.), Unie výtvarných umělců ústecké oblasti 1993, nestr. [2] Marie Halířová, Stanislav Hanzík. Výběr z díla (kat. výst.), Výstavní síň výtvarného umění v Mostě 1986, nestr. [3] Josef Sudek, 1972, bronz, v. 50 cm. Viz Čestmír Berka - Stanislav Hanzlík, Stanislav Hanzík. Portréty a volné plastiky. Realizace (kat. výst.), Rabasova galerie v Rakovníku 2005, s. 32. [4] Chlapec, 1992, v. 108 cm. Viz Jan Škvára, Stanislav Hanzík. Modely (kat. výst), Výstavní síň Emila Filly v Ústí nad Labem 1993, nestr. [5] Velký rapsód, 1966, bronz, 140 cm, Ústí nad Labem. Viz Petr Wittlich, Stanislav Hanzík. Výběr z díla (kat. výst.), Výstavní síň výtvarného umění v Mostě 1986, nestr. [6] Miroslav Zeman, 1972, v. 38 cm, bronz. Viz Čestmír Berka - Stanislav Hanzík (pozn. 3), s. 31. [7] Proklatý lev, 1966, bronz, v. 24 cm. Viz ibidem, s. 20. [8] Petr Wittlich, Stanislav Hanzík (pozn. 5). [9] Ibidem, s. 36 - 44. [10] Lví kašny, 1972, diorit, v. 171 cm, Praha - Karolinum. Viz Čestmír Berka - Stanislav Hanzík (pozn. 3), s. 83. [11] Proklatý lev, 1966 - 1969, Most. Viz Petr Wittlich, Stanislav Hanzík (pozn. 5). [12] Památník mostecké stávky, krematorium v Mostě, 1966. Viz ibidem. [13] Reliéf památníku ostravské operace, 1980. Viz ibidem.
Autor hesla:
Sabina Soušková