Josef Mařatka

21.05.1874 - 20.04.1937


Josef Mařatka

Foto:katalog výstavy, Zlín, 1989, s. 3

Sochař, člen S. V. U. Mánes.

Rod Mařatků pochází z Vysokého nad Jizerou v podkrkonoší. Josef se však narodil v Praze, kam se jeho rodina přestěhovala před drsným životem v jednom z nejvýše položených měst u nás. Rodina Mařatkova žili v domě v Žitné ulici, kde mimo jiné bydlel i rodinný přítel Antonín Dvořák nebo malíř Jaroslav Věšín. Josef Mařatka se přes své zjevné hudební nadání rozhodl pro studium výtvarného umění. Mezi lety 1889-1892 studoval Uměleckoprůmyslovou školu u profesora Celdy Kloučka. Od roku 1892 studoval v ateliéru  Josefa Václava Myslbeka za kterým přešel roku 1896 na Akademii výtvarných umění. Mezi jeho spolužáky patřil Stanislav Sucharda, František Hošek, František Stránský aj. Zaběhnutou praxí bylo, že žáci pomáhali svému učiteli při práci na jeho zakázkách. V případě Myslbeka, tak jeho studenti asistovali především při pracích na pomníku sv. Václava. Mařatkův styl práce se tehdy vázal k aktuálním projevům realismu se silnou sociální tématikou. Za svou sochu Ledaři na Vltavě získal v roce 1900 Hlávkovo stipendium, které mu umožnilo odjet do tehdejšího centra umění Paříže. Po nelehkých začátcích a bez znalosti francouzštiny, nastoupil do ateliéru Augusta Rodina se kterým postupně navázal důvěrné přátelství. Byla to hlavně Mařatkova zásluha, že se v Praze roku 1902 uspořádala velká Rodinova výstava, která zásadně ovlivnila směřování tehdejší mladé, sochařské generace směrem k impresionismu. Pod Rodinovým vlivem Mařatka dospěl k secesnímu symbolismu, mezi hlavní díla té doby patří jeho plastika Opuštěná Ariadna z roku 1903. Od roku 1902-1904 Mařatka kreslí a modeluje pomník letce Santose Dumonta pro Buenos Aires, který se přes své kvality nikdy nedočkal realizace. Roku 1904 se Mařatka vrací do Prahy, poté se do svého druhého domova Paříže ještě několikrát vrátí, například kvůli zařizování výstavy Antoina Bourdelleho, která se v Praze uskuteční roku 1909. Po návratu z Paříže pomáhal jako asistent svému příteli Suchardovi při náročných pracích na pomníku Františka Palackého. Mimo to spolupracuje i s Ladislavem Šalounem na pomníku Jana Husa. V této doběmezi lety 1911-1913 také modeluje nadživotní plastiky DramaHudba pro Obecní dům, sousoší VytrvalostSíla a nadživotní postavy SkromnostUšlechtilost pro Novou radnici. Účastní se také výzdoby Hlávkova mostu, kde vytvořil portréty pražských radních. Pro Hlávkův most měl  vytvořit pomník samotného Josefa Hlávky. Socha vznikala v průběhu roku 1914 a vzhledem k válečným událostem, nebyla na most nikdy osazena. Pro Mánesův most vytvořil reliéfy s motivem práce. V té době také modeluje řadu portrétu např. Antonína Dvořáka, Antonína Slavíčka nebo Hanu Kvapilovou. Po trvalém přesunu z Paříže se Mařatka usadil na pražské Letné, kde měl ateliér v ulici Na Výšinách. Tento ateliér měl bohatou historii, postupně se v něm vystřídali sochaři Jan Štursa, Otto Guttfreund, Bedřich Stefan nebo Josef Wagner. Roku 1914 byl Mařatka povolán na frontu. Tři roky strávil ve vojenském táboře u Bratislavy, kde sloužil jako důstojník sanitní služby. Poté působil ve vojenské nemocnici na Karlově náměstí, kde přežíval válku i sochař Jan Lauda, budoucí Mařatkův asistent. Koncem války Mařatka modeluje Raněného Čechoslováka. Po válce se zabývá tématem odboje a vytváří několik skic k budoucím pomníkům. Roku 1920 byl Mařatka jmenován profesorem na Uměleckoprůmyslové škole.V poválečných letech pracoval na portrétu T. G. Masaryka, s jehož rodinou byl v blízkém přátelském poměru. Vytvořil několik pomníků obětem první světové války v Ústí nad Orlicí, Bělé pod Bezdězem a návrhy na neralizovaný pomník v Brandýse nad Labem. Roku 1932 byl odhalen stěžejní Mařatkův pomník Praha svým vítězným synům. I v poválečném období Mařatka pracoval na sochách pro architekturu. Roku 1928 vytvořil postavy pracujících pro budovu Úrazové pojišťovny o rok později to byly sochy pro Ministerstvo železnic.

Josef Mařatka byl mimořádně oblíbenou osobností, podle svědectví byl obdařen  ryzím charakterem a dobráckou a veselou povahu. Zemřel 20. dubna 1937. Byl tak ušetřen ničení pomníku Praha svým vítězným synům, který začali nacisté likvidovat roku 1940. Pomník se po roce 1989 podařilo osadit na původní místo.




Autor hesla:

Zuzana Krišková

↑ nahoru