Daniela Vinopalová – Vodáková

16.12.1928


Sochařka, zabývající se také autorským šperkem. Vinopalová je příjmení za svobodna, zejména v 60. letech jej užívala samostatně jako umělecké jméno. Žije a pracuje v Praze. Členka Umělecké besedy.

Narodila se 16. prosince 1928 v Opavě, po záboru pohraničí se její rodina přestěhovala do Prahy. Vyrostla v harmonickém prostředí. Rodina, pronásledovaná za války, žila i po roce 1948 v trvalém ohrožení politickým systémem. Vystudovala reálné gymnasium v Praze ve Vodičkově ulici (1940 - 48). Od 1944 soukromě docházela do ateliéru sochaře Emanuela Kodeta, tehdy již stárnoucího, konzervativně zaměřeného sochaře. 1948 - 50 studovala na Pedagogické fakultě u prof. Karla Lidického, pak na pražské akademii (1950 - 51 přípravka, prof. Lauda; 1951 - 55 prof. Karel Pokorný). Po akademii se snažila vymanit z vlivu školy, kde prof. Pokorný prosazoval figurativní tvorbu v duchu socialistického realismu. Na začátku 60. let se zabývala ženským aktem, vliv díla Henryho Moora (pomník ve Svatavě u Sokola, 1962 - 63). Již v roce 1961 nalezla abstraktní formu „sochy - vázy" (termín L. Vachtová), související s estetikou tzv. českého informelu. Nejvýraznějším znakem těchto dutých forem expresivních tvarů jsou linie, probíhající v síťovité struktuře po jejich povrchu, jako by byly omotány provazci, dále lomy, nepravidelné otvory, zářezy ve tvaru očí. Obvyklým materiálem je keramika, později cín (Socha-křtitelnice, 1964-65, NG v Praze). Od poloviny 60. let vznikají „architektury" (cyklus K prostoru, 1965 -66), stavěné z letovaných nebo vázaných drátů, propojovaných pletivem a pokrývaných textilem, na který nanášela sádru (dodnes zachovány pouze dvě nepoškozené, vrátila se k nim po roce 2000). Od konce 60. let se pak soustavně věnuje stříbrnému šperku, pojatému jako drobný expresivně formovaný útvar surové belle matiére. V letech 1987 - 1995 pracovala na své nejvýznamnější zakázce, oltářním stolu a následně i kříži pro kostel sv. Jiljí v Praze - Starém Městě. Nohu stolu, vytvořenou amorfně zkroucenými stuhovitými formami, pojala jako třírozměrnou sochu, v níž oživila své „architektury" i cínové vázy 60. let, na níž nasadila prostou dubovou desku. Kříž má tradiční formu s expresivně protáhlým, vyzáblým korpusem.

Celý život působila v Praze. Zprvu měla ateliér v adaptovaném nádvorním domku v Praze - Nuslích (kromě 1960 - 61, kdy pracovala ve vypůjčeném ateliéru v ul. Karolíny Světlé); po jeho vynuceném opuštění 1995 pracuje v bytě v Praze - Podolí.

Daniela Vinopalová - Vodáková patřila v 60. letech, kdy se výrazněji prosadila svými expresívními materiálovými sochami - vázami, k progresivní scéně českého sochařství. Samostatně vystavovala v Galerii na Karlově náměstí (1966), kde ji výstavu připravila kurátorka síně Ludmila Vachtová (katalog s texty Miroslava Lamače a L. V.), byla zařazena na několik důležitých dobových přehlídek (1964, Socha 1964, OG Liberec;1966, Jarní výstava 1966, VS Mánes; 1966, Aktuální tendence českého umění (ke kongresu AICA), VS Mánes; 1967, 5 sochařů, Galerie V. Špály; 1969, Socha a město, Liberec). Po roce 1989 ji zatím největší výstavu s katalogem připravilo ČMVU v Praze (1996).



Autor hesla:

Marcel Fišer

↑ nahoru