Antonín Wildt

Zdroj: Vilímek, Národní album, 1899, s. 151.

Sochař. Působil v Praze a Vídni (1863 - 69). Nar. 18. června 1830 v Praze. V letech 1848 až 1855 žák Josefa Maxe. Od začátku 50. let byl členem uměleckého spolku sv. Lukáše a blízkým přítelem Karla Purkyněho. (J. R. Vilímek jej charakterizoval slovy "...vyčouhlý a hubený s dlouhým rezavým vousem na bradě, dělícím se na svém konci ve dva „jazyky"... ") V r. 1856 si otevřel vlastní sochařskou dílnu ve Spálené ulici. Provedl některé práce podle maxových modelů (např. jeho sochy na Karlově mostě). R. 1855 v Praze vystavil v Krasoumné jednotě první samostatnou práci - sochu Jaroslava ze Šternberka, v r. 1857 sochu Johannnese Keplera. Přátelský vztah jej pojil s Josefem Mánesem, podle jehož skicy vytvořil své nejznámější dílo - skupinu Čechie přijímající úspory lidu na atice České spořitelny. Mánes jej portrétoval (olejová skica v  NG v Praze) a vybral si jej za model pro titulní postavu svých ilustrací Fausta. Wildt také sejmul posmrtnou masku Antonínu Kosárkovi (Museum hlavního města Prahy). 1863 - 69 působil ve Vídni u Františka Melnického, společně s Tomášem Seidanem a Ludvíkem Šimkem pracovali na výzdobě vídeňského Arsenálu. Vytvořil náhrobek Josefa Kajetána Tyla (?) a pomník Martina Kopeckého v Plzni, pomník Václava Klimenta Klicpery, sochu sv. Jana Nepomuckého v Sobotce (1856), dvě oltářní sochy u barnabitek na Hradčanech a mnoho figurálních náhrobků pro Prahu. Po r. 1869 provedl větší část ornamentální a dekorativní plastiky na průčelí Šebkova paláce. Podílel se na sochařské výzdobě Prašné brány, restaurované v letech 1875 - 1886 do novogoticképodoby architektem Josefem Mockerem. Zemřel 13. dubna 1883 v Praze. "Ve všech dílech se vyrovnává s neorenesančním dobovým názorem a jejich zpracování kolísá mezi idealizujícím pojetím a realistickým záznamem." (N. Blažíčková - Horová)

• Realizace
• Literatura