Úvodní stránka
Realizace
Pomník Antona Aloise Palliardiho ve Františkových Lázních

Bedřich Stefan

Pomník Antona Aloise Palliardiho ve Františkových Lázních

Odstraněn a poškozen, po restaurování se připravuje osazení někde v lázeňském centru města

Dobová fotografie před r. 1989

Další foto Příbuzné práce

Časové údaje

1949-1950, architektura 1890.

Materiál

kámen

Umístění

Františkovy Lázně, původně nedaleko Palliardiho pramene, po restaurování bude osazeno někde v centru města

Památková ochrana: ne

Historie

Po druhé světové válce a následném odsunu byly nejen ve Františkových Lázních likvidovány hlavní připomínky německého obyvatelstva, včetně pomníků. Některé byly zničeny úplně, z jiných zmizely nápisové desky. Mohly tak přežít až do roku 1989 jako němá torza a poté být postupně rehabilitovány. Nabízelo se však ještě jiné řešení. Hned po odsunu Lázeňská komise při Městském národním výboru doporučila „umístit vhodné sochy a plakety na uprázdněná místa po německých sochách a plaketách". A na tento princip zde opravdu hned několikrát narazíme. Transformace poničených pomníků měla z tehdejšího pohledu několik výhod: šlo o řešení rychlé a laciné, jehož výsledkem byl nejen nový pomník, ale i odstranění odkazu na dobu, kdy město i jeho návštěvníci hovořili převážně německy. Ani samospráva, ani vedení místní lázeňské organizace si tehdy výpravnější pomníky nemohly dovolit, neboť řešily jiné naléhavé záležitosti. Potřebu obnovy veřejné plastiky si uvědomovalo zejména ředitelství Československých státních lázní a zřídel (dále ČSLZ), nově vzniklého monopolu, do něhož byla zahrnuta všechna lázeňská místa. Šlo totiž o problém týkající se velké části lázeňských měst. V roce 1950 proto vyvolalo několik jednání s městem. Již na prvním z nich 7. června představilo seznam zamýšlených děl. Vedle dvou blíže neurčených a také nerealizovaných návrhů obsahoval šest prací s uvedením autora i navrhovaného místa. Přestože s určitostí byly realizovány jen čtyři a na místě se dodnes zachovala pouze jedna (nepočítáme-li Stefanův reliéf), jde o počin mimořádného významu, neboť jejich tvůrci byli špičkoví sochaři předválečné moderny Jan Lauda, Bedřich Stefan, Josef Jiříkovský, Karel Lidický a Vincenc Makovský. Autorem programu byl architekt Václav Rajniš (1907-?), který krátce předtím pracoval v Paříži u Le Corbusiera. Později se specializoval na urbanismus lázeňských měst a s Františkovými Lázněmi spolupracoval až do 60. let. Na ústředí ČSLZ byl zřejmě zaměstnán právě jako expert na urbanismus a veřejnou plastiku. Druhou položkou seznamu je právě Pomník A. A. Palliardiho. Vznikl na stejném principu jako pomník Boženy Němcové: opět se jedná o nový reliéf vložený do starší architektury. Její střední část měla podobu edikuly se segmentovým štítem, uprostřed rozeklaným a završeným jakousi akroterií. Se vší pravděpodobností se jedná o pomník Johanna Köppla, předsedy Okrašlovacího spolku, zřízený roku 1890, který se jako jediný v dané lokalitě nacházel a v novodobé literatuře dosud nebyl publikován. V seznamu byla akce popsána následovně: „Úprava porušené, otlučené drobné architektury u Cartellieriho pramene bude provedena takto: Státní lázně doplní architekturu reliéfem sochaře Bedřicha Stefana, představujícím tři dívky pijící vodu z pramene." K práci existují dvě studie v patinované sádře, nacházející se v sochařské pozůstalosti autora. Realizovaná verze se od nich liší zejména motivem džbánku, který dívka vpravo drží ve volně spuštěné ruce. Nový pomník byl věnován Antonu Aloisi Palliardimu (1799-1873), zdejšímu význačnému lékaři, podle kterého byl již za jeho života nazván nedaleký pramen. K němu odkazuje i téma reliéfu. Do postranních polí byly vytesány nápisy, vlevo „D. M. PALLIARDI" (zkratka se vztahuje k jeho medicínské profesi, nikoliv ke křestním jménům), vpravo „FONS AMORIS" (tj. pramen lásky). Pomník byl odstraněn nejspíš v souvislosti s celkovou úpravou Palliardiho pramene v 60. nebo 70. letech. V roce 2017 byl autorem objeven na pile ve Františkových Lázních. Archiektura byla rozebrána a poškozena, reliéf byl obrácen k zemi a zřejmě tak ležel mnoho let. při obrácení se téměř rozpadl. Autor textu inicioval jeho záchranu, k níž se přihlásila společnost Lázně Františkovy Lázně a.s. a provedl ji restaurátor Miloš Věrný. Zafixoval existující části a zbytek (zejména hlavu ženy vpravo spodní část se stylizovaným pramenem) domodeloval v cementové hmotě. Restaurovaný reliéf byl spolu s dvěmi studiemi vystaven od dubna do června 2017 v GAVU Cheb ve formátu opus magnum. Po restaurování architektonické části se připravuje jeho znovuosazení v centru Františkových Lázní.