Alois Sopr

Hutník

Socha původně pro správní budovu ČKD v Praze - Karlíně, dnes umístěna v Praze - Kbelích.

Příbuzné práce

Časové údaje

1949 soutěž, 1957 realizace, 1960 osazení na původním místě, v 80. letech přemístěno na stávající místo.

Materiál

kámen pískovec

Umístění

Praha, dříve v Karlíně (správní budova ČKD), dnes v Kbelích, na rohu Luštěnické a Katusické ul. před hotelem Erko.

Souřadnice

50°8'15.7308"N, 14°33'10.3212"E mapa

Památková ochrana: ne

Historie

V roce 1949 ČKD vypsalo soutěž pro sochaře SVU Mánes na plastiky Kováka a Technika do vstupní haly své ústřední budovy v Praze - Karlíně. Z 31 návrhů získal Sopr první cenu, druhou pak Jan Kavan a Jindřich Wielgus, třetí Josef Malejovský. Studie jsou dnes v NG v Praze (Kovák) a v MU Olomouc (Technik). (Procházka 1982, s. 24) Sám autor uvedl: „Ze staveb socialismu jsem si z Kunčic, kde jsem byl na kulturní brigádě, přivezl skicu hutníka a podle ní jsem v roce 1957 realizoval pískovcovou sochu Hutník, umístěnou v Praze 9.“ (Alois Sopr. K oslavě přátelství. Západočeští umělci vstříc slavnému jubileu . Pravda. 7. 5. 1985.) Měl na mysli Novou huť Klementa Gottwalda v Kunčicích u Ostravy, tzv. první stavbu socialismu, kde byla první pec zapálena 1. ledna 1952.

1960 byla socha osazena. Dnes je Hutník umístěn v Katusické ulici v Praze - Kbelích před hotelem Erko. Za současným umístěním stála Espera Stýblová, která v letech 1975-78 pracovala v Českém fondu výtvarného umění. Přes svého známého ředitele GHMP Dobroslava Kotka se dozvěděla o depozitáři soch „v kostele v Bohnicích" a napadlo jí oživit veřejná prostranství Kbel. Vedle soch Rozum a cit od Ladislava Šalouna a Matka a dcera a Otec a syn Karla Lidického si vybrala právě i Soprova Hutníka jako úlitbu socialismu. „Byla to tedy neoddiskutovatelná podmínka. Ve změti té hrůzy kolem padla volba na to, co se zdálo být jednoznačně nejlepší - Hutník Aloise Sopra, což je vzhledem k výše uvedenému výčtu zcela pochopitelné. „Vezmeme si toho Hutníka a dáme ho někam pod stromy, aby na něj nebylo moc vidět"." (Jan Lípa)