Jiří Lendr, Oskar Kozák

Chlapec s rybou III (František)

Třetí verze plastiky ve Františkových Lázních

Časové údaje

Objednávka a první model 1966, definitivní model a realizace na místě 1967.

Materiál

bronz, sokl žula

Rozměry

v. 90 cm

Umístění

Františkovy Lázně, nám. Míru, nedaleko Františkova pramene.

Souřadnice

50°7'3.1872"N, 12°21'0.2196"E  mapa

Památková ochrana: ne


Historie

Poté co byl původní Mayerlův Chlapec s rybou v roce 1960 kvůli ulomené hlavě odstraněn, byla objednána náhražkaka z trvalejšího materiálu - kamene - od mariánskolázeňského sochaře Vítězslava Eibla. Ani ta však na místě dlouho nevydržela a už na přelomu let 1961 a 1962 byla zničena. Tehdy městu došla trpělivost: pod záminkou, že jde o nepříliš kvalitní parkovou plastiku, navíc spojenou s obskurním příběhem o jeho zázračné pomoci při otěhotnění, už další repliku nepořídilo a na místo osadilo Wielgusovu Matku s dítětem, která byla nedávno předtím umístěna na jiném místě. Naivně předpokládalo, že "kvalitní umělecké dílo" vytlačí postupně vzpomínku na Františka. Podle očekávání se tak nestalo. Napomohla tomu i skutečnost, že původní Mayerlovu sochu si opravili fotografové místního komunálního podniku, vyrobili si pod ní sokl a v letech 1964 a 1965 vyráželi za slunečných dnů na různá fotogenická místa v centru Františkových Lázní, kde nabízeli vyfotografování před Františkem. Fotografie sochy na onom soklu se také po městě prodávaly. Této praxe si povšim i satirický časopis Dikobraz, který město za odstranění oblíbené sochy a za její tajemné, "neoficiální" vynořování se na různých místech, sžíravě kritizoval. Město reagovalo striktním zákazem této praxe, která pak skutečně přestala. Zároveň si však konečně uvědomilo potenciál sochy pro turistický ruch a v roce 1966 nechalo zhotovit třetí verzi. Jejími autory byli akademičtí sochaři Jiří Lendr a Oskar Kozák z Prahy. Původně se počítalo, že bude vytvořena z epoxidu s dodací lhůtou 31. března 1967, ale už 24. ledna 1967 Rada změnila názor a rozhodla se pro trvanlivý bronz. Navíc sochaře instruovala, aby oproti modelu, který jí byl představen, chlapce umístili na kouli. Tím měla být zachována alespoň částečná souvislost s původní plastikou, jejíž barokní baculatost se jinak vůbec nepokouší napodobit. 18 dubna 1967 Rada posvětila podle fotografie definitivní model.

Kozákův a Lendrův bronzový František vydržel na svém místě dodnes. Z výtvarného pohledu je jejich verze velmi konvenční a postrádá osobitost a stylovou vyhraněnost Mayerlovy plastiky. 
Není ani známo, jak se sochaři k této zakázce dostali. Předtím spolupracovali pouze v roce 1963 na dekorativní výzdobě interiérů čistírny vod v Praze-Tróji. Je zajímavé, že starší a známější z dvojice Oskar Kozák sochu neuvedl do dlouhého soupisu realizací
ani v jednom ze svých dvou retrospektivních katalogů. To by buď naznačovalo, že hlavní podíl měl v tomto případě Jiří Lendr, nebo spíše že zakázku považoval za zcela okrajovou. Kozák, žák Otakara Španiela na pražské Akademii (absolvoval 1935), patřil zejména v 50. letech k nejaktivnějším sochařům. Jednak realizoval řadu oficiálních zakázek (mj. reliéfy památníku sovětských vojáků ve Svidníku, reliéfy pro Národní památník na Žižkově,
pomníky Otakara Jaroše v Mělníku a Jana Evangelisty Purkyněho na Karlově náměstí ), jednak se politicky angažoval jako předseda I. krajského střediska Čsl. svazu výtvarníků (1951-56). V 60. letech s proměnou politické atmosféry už tolik zakázek nedostával
a ani s nástupem normalizace, která mu přinesla i oficiální pocty včetně titulu Zasloužilý umělec v roce 1976, se k žádnému většímu sochařskému úkolu nedostal. Vedle drobnějších realizací pro architekturu se zabýval i restaurátorstvím. Možná právě restaurování jej sblížilo s Jiřím Lendrem, pro něhož bylo hlavní doménou. Tento rodák z Bechyně absolvoval zdejší keramickou průmyslovku a následně i VŠUP (J. Horejc, J. Kavan, 1952), o moc
více údajů však o něm známo není.

Literatura

Černý - Fišer 2017, s. 16 - 25.



Lokace vyhledávaného díla:


Seznam objektů na mapě:




    Autor hesla:

    Marcel Fišer

    ↑ nahoru