Karel Pokorný

Karel Pokorný

sochař, pedagog

Karel Pokorný se narodil v Pavlovicích u Moravských Budějovic. Nejprve se vyučil zámečníkem ve Vídni, kde následně pracoval jako dělník. Ve studiu pokračoval na Škole uměleckého zámečnictví v Hradci Králové. V roce 1911 začal studovat na pražské Uměleckoprůmyslové škole u prof. J. Drahoňovského. O tři roky později byl přijat na Akademii výtvarných umění do ateliéru J. V. Myslbeka, kde mezi jeho spolužáky patřili např. Otakar Švec nebo Karel Dvořák. Pokorný působil od roku 1917 do 1922 na AVU jako Myslbekův asisten. Od roku 1920 byl členem SVU Mánes. Během dvacátých let podnikl studijní cesty do Itálie a Francie. V této době se v jeho díle projevuje vliv sociálního civilismu např. Pomník zasypaným havířům (1925) nebo plastika Země (1925). Od třicátých let se, v souladu s vývojem sochařství u nás, přiklání k tradičnímu realistickému pojetí plastiky. Od roku 1936 působil jako učitel modelování na Českém vysokém učení technickém v Praze. V roce 1945 se stal profesorem na Akademii výtvarného umění, kde mezi lety 1948-1950 zastával funkci rektora. Jeho ateliérem prošla řada budoucích sochařů a sochařek mimo jiné Jiří Novák, Jan Koblasa nebo Daniela Vinopalová.

Pokorný patřil k hlavním zastáncům socialistického realismu. Mezi jeho nejzásadnější veřejné realizace patří  Sbratření v České Třebové a Praze (1950), pomník Boženy Němcové v Praze (1954) nebo pomníku Aloise Jiráska v Praze (1956). Je autorem několika textů o sochařství. Zemřel 14. 2. 1962. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově.

• Realizace
• Samostatné výstavy
• Skupinové výstavy
• Ocenění, stipendia, granty
• Zastoupení ve sbírkách
• Literatura