Josef Wagner

Foto:spsks.cz

Český sochař, pedagog

Narodil se 2. března 1901 v Jaroměři. Pocházel ze staré kamenické rodiny v Hořicích, kde také absolvoval kamenosochařskou školu (prof. Qudio Kocian, 1917-1921). S otcem restauroval sochy Matyáše Bernarda Brauna v blízkém Kuksu. V letech 1922-1926 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění u profesorů Jana Štursy a Otakara Španiela .Jeho spolužáci v té době byli budoucí významní sochaři mimo jiné Vincenc Makovský, Hana Wichterlová, Bedřich Stefan, Jan Lauda nebo Marie Kulhánková, která se později stala jeho manželkou. Po tragické smrti Štursy, dokončil Wagner školu u Otakara Španiela. Rok 1927 strávil u Otty Gutfreunda na UMPRUM. Za dob studií podnikl s Makovským cestu do Paříže, kde byl uchvácen plastikou přírodních národů. Jeho další cesty vedly do Itálie, kde studoval díla antiky a renesance. Největší vliv na jeho tvorbu měla cesta do Řecka, díky které vytvořil jednu za svách nejradikálnějších plastik Vzpomínka na Řecko (1932). Dvacátá a třicátá léta se nesou v duchu avantgardy, díla z těchto let patří k tomu nejlepšímu co Wagner vytvořil. Další tvorba je již protknuta větším příklonem k tradičnímu plastickému pojetí, které se vyznačuje lyričností a barokizací forem. V letech 1938-1941 byl šéfredaktorem Volných směrů. V letech 1945-1957 působil jako vedoucí sochařského ateliéru na Vysoké škole umělecko-průmyslové, kde vychoval celou jednu generaci významých sochařů, která se prosadila v 60. letech (Olbram Zoubek, Eva Kmentová, Věra Janoušková, Vladimír Janoušek, Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr, Zdeněk Šimek, Vladimír Preclík, Alina Szapocznikow). Jeho pedagogické působení mělo nesmírný dopad na budoucí směřování českého sochařství. Přínosem bylo hlavně to, že i v dobách politicky nepříjemných, dokázal ve svém ateliéru vytvořit svobodné prostředí pro tvorbu. Zemřel 10. února 1957 v Havlíčkově Brodě.

• Realizace
• Samostatné výstavy
• Skupinové výstavy
• Ocenění, stipendia, granty
• Zastoupení ve sbírkách
• Literatura