Ivan Hostaša

Při jedné ze svých kulinářských akcí na Klenové.

Keramik, zabýval se jak užitou keramikou, tak sochařskou tvorbou. Působil ve Starém Plzenci a Plzni. Člen UVU plzeňské oblasti (po roce 2000 několik let předsedou), zakladatel Keramické společnosti George Ohra.

Ivan Hostaša se narodil 2. ledna 1948 ve Dvorcích na Moravě. Po absolvování SPŠKS v Karlových Varech (1963-68) pracoval v Chlumčanských keramických závodech v oddělení technického rozvoje jako návrhář a technolog zejména v oboru glazur. Získané zkušenosti později zúročil ve svých keramických experimentech, při nichž využíval jak tradiční technologie, tak své vlastní originální postupy. Volnou tvorbou se začal intenzivněji zabývat až od počátku 80. let a zejména po roce 1989. V roce 1990 obdržel tvůrčí stipendium The European Ceramic Work Center v Hertogenbosch v Holandsku, kde měl možnost spolupracovat se sochařem Tony Craggem. Tento pobyt výrazně ovlivnil jeho další vývoj. Práci na volné noze mu umožnila zejména dlouhodobá zakázka pro muzea ve Švédsku, kam dodával přesné repliky keramických nádob z archeologických nálezů; podobně pak vytvořil i nádoby gotické a renesanční i pro expozici v plzeňském podzemí. Také pro tyto zakázky si vyvinul odpovídající materiály a technologie, nádoby byly nejen vizuálně věrné, ale i zcela funkční. Autor to v praxi dokládal, když v těchto nádobách vařil jídla podle autentických středověkých receptů v rámci kulinářských happeningů pro okruh přátel, při otvírání hradů nebo i pro některé výtvarné akce (např. u příležitosti premiéry katalogu z výstavy X+X na Klenové v r. 2006), připravovaných vždy několik dní. V Plzni vedl Keramickou společnost George Ohra, pod jejíž hlavičkou provozoval výstavní síň v Plzni na Slovanech (bývalá VS UVU) s keramickým ateliérem a uspořádal několik ročníků keramických workshopů na zámku v Nebílovech nebo sympozia ve Volšovech u Sušice a v Domažlicích (obě 2006). Mezi jeho přátele patřili Václav Cílek nebo bubeník Pavel Fajt, kteří také participovali na jeho akcích (např. obnova keltské mohyly nad Starým Plzencem).
Spíše než péče o výsledky své práce a jejich prezentaci autora zajímal vlastní proces tvorby. Vypalování v pecích na jedno použití, kterými své sochy vždy obestavěl a po vypálení je zase rozebral, dokonce vnímal jako magický rituál svého druhu. V jeho pozdní vrcholné tvorbě často objevovaly mýtické a přírodní náměty. Používal expresivní deformaci a strukturální glazury, v cyklu na téma zvířat a ptáků zde namísto keramické hlíny pracoval s liaporem, keramickou hmotu používanou ve stavebnictví. Tyto sochy tak působily, jako by šlo o archaické sochy nalezené při vykopávkách. K tomuto cyklu patřila i plastika ryby, která na prestižní mezinárodní keramické výstavě v Mino v Japonsku (2005) obdržela ocenění poroty a byla zařazena do výběrového katalogu výstavy. Zemřel prakticky na vrcholu své tvorby 15. prosince 2007, již předtím ho několik let pronásledovaly zdravotní problémy.

• Realizace
• Samostatné výstavy
• Skupinové výstavy
• Zastoupení ve sbírkách
• Literatura
• Symposia